race

Notorický průšvihář

TÝDEN.CZ

23. 10. 2018
Rubrika: Co se jinam nevešlo

Hrdinný český národ "povstane" vždy v pravý čas...

Autor: Jiří Hermánek

24.07.2010 15:30

Dostal jsem se s kamarádem do vášnivé, leč férové diskuze o kolektivní vině na bývalém režimu. Asi nejlépe to popisuje ve svých diskuzních příspěvcích jeden zubní lékař z točeného Kozla, který líčí, jak jako člen volební komise za bezpartijní seděl u voleb kandidátů Národní fronty a jak Češi,, správněji asi Čechoslováci, jako ovce házeli ty nepozměněné volební lístky do urny, aniž by se kdo pokusil je pozměnit. A já k tomu ke své hanbě dodám, že si ani nepamatuji, zda tam tehdy ta plenta byla.

Už se těším, jak mi ze zámoří budou psát, že "oni" nevolili. A já jim to docela věřím, právě proto je Státní bezpečnost vypudila za hranice, aby tady nepobuřovali. Ale kolik takových lidí ve skutečnosti bylo? Desítky, stovky, tisíce? Pochybuji, že více než tisíce, takže v řádu zlomků promile z celkového počtu obyvatelstva. Takovou spolehlivost neměly ani americké raketoplány, jinak by byly bývaly nehavarovaly.

Je to patrně dáno geneticko-historickou skutečností. Obyvatelstvo české kotliny prostě muselo přijmout nějaké mimikry, aby v tom velmi exponovaném, ba možná nejexponovanějším prostoru na světě, vůbec přežilo. Někdo tomu říká Švejkování, jak to hrdinně popsal pražský opilec z povolání a pozdější bolševický komisař ve městě Bugulma Jaroslav Hašek.

Přičiním poznámku, že při jednou vinném mejdánku, který se v Západním Berlíně odehrával se železnou pravidelností, jsem u hostitele v knihovně objevil německý překlad Švejka. Očka mně zasvítila a já té malé, lehce podnapilé společnosti, která do té doyb řešila záhady všehomíra, navrhl, že jim z knihy něco přečtu.

Vybral jsem si pasáž, ve které se zcela opilý feldkurát Katz vrací z návštěvy u kolegy a jede domů drožkou. Nechci tu knihu teď hledat a lidská paměť je ošidná, ale hlášky typu "Milostivá, máme dnes úterý nebo čtvrtek, únor nebo červenec?" působily, spolu s mým českým akcentem v němčině tak směšně, že společnost padala smíchy pod stůl.

Přítelkyně, u které jsme přebýval a bral lekce slušného sexuálního chování, rozhodla, že svolá širší společnost a já zase přečtu kus knihy. Ovšem, stala se zásadní systémová chyba, začal jsem číst ještě před tím než hladina alkoholu v našich krvích překročila kritickou mez, vhodnou pro nevázaný smích. Takže druhé čtení již bylo takové málo spontánní, chladné a potlesk pouze vlažný.

Nu což, my Češi jsme přece, jak Karin říkala, "Nur gute Liebhaber und Diener", což bych přeložil jakože jsme dobří v posteli a dobří slouhové. Nevím, nikdy jsem se žádným Čechem v posteli nebyl, pokud ovšem pominu školení v Paříži, kde jsem s kolegou sdílel manželskou postel, abychom ušetřili diety. A vlastně kdysi ve Východním Berlíně to bylo to samé, bytná nám s kolegou Mirkem předložila pokoj s velkou manželskou postelí a my se ani nedivili. No a na víkendy jsem do Prahy jezdili střídavě a na uvolněné místo po kolegovi uléhala manželka. Občas:-)

P.S. Takže mé předsevzetí, že ten článek to pojedná od Bílé Hory přes Mnichov, Prahu 1945 až po rok 1989 je vniveč.

 



Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
   Hodnocení  1.63


Jiří Hermánek

V padesáti jsem vytyčil tři základní dovednosti kulturního muže: Řídit auto, milovat ženy a pít pivo. Takže, kdyby si ty dívky od liberecké pumpy vzaly do rukou pivo, symbolický profil autora by byl kompletní.
Benzinka LB 1.jpg
Oblíbenost autora: 1.8

O autorovi

Ve svém věku již nemám potřebu ani soutěžit ani se nechat neustále urážet a zostouzet organizovanou skupinkou zfanatizovaných internetových lhářů. Proto od teď nepovoluji ani diskuzi, ani hodnocení a ten, kdo mi chce něco říci, to buď může po vzoru holiče krále Lávry Kukulína pošeptat do staré vrby nebo mi napsat na email "georged@seznam.cz". Na slušné dotazy a připomínky vždy rád odpovím a ty zhovadilé zase bez milosti smažu. Přeji všem hezký den.

Kalendář

<<   říjen 2018

PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031    

girl